Historie

První záchvěvy znovuobnoveného skautského střediska Zlatá stezka v Prachaticích se datují přelomem let 1989/1990, kdy se sešla „ rada starších“, aby vykoumala, jakže by se to s tím „skautem“ mělo udělat, aby to bylo co nejlépe.

Ve škole se po této a jistě i mnoha dalších poradách objevily plakáty, zvoucí děti ke vstupu do Junáka.

Na rodičovské schůzi byly předány přihlášky a v sobotu 7. dubna propuklo v sále Národního domu nepředstavitelné skautíkovské hemžení.

A protože se oné deštivé soboty sešlo přes 200 dětí, začalo v Prachaticích po mnohaleté odmlce pracovat na místní poměry veliké skautské středisko se čtyřmi oddíly – jedním chlapeckým, dvěma dívčími a jedním smíšeným, který fungoval v Záblatí.

Zatímco se děti v oddílech a družinách seznamovaly s tím, co to vlastně skautování je, protože dosud si pod názvem skauting představovali cosi léta obestřeného tajemstvím, cosi zakázaného a proto přitažlivého a najednou zjistily, že na nich někdo chce disciplínu, práci a až po ní hraní, dospěláci skládali po mnoha školeních zkoušky, při nichž měli dokázat, že jsou hodni vést skautské oddíly.

Slavnostní slib skládali v červnu 1990 na historickém skautském tábořišti „na Krokodýlí řece“, kde jsme pak měli v červenci svůj první tábor.

Při předávání skautských odznaků byla i paní Svojšová, vdova po skautském spisovateli Jaroslavu Svojše.

Náš první tábor po znovuobnovení skautské organizace byl pouze týdenní. Dívčí tábor proběhl mírně konfliktně a ještě před jeho skončením opustila vůdcovské řady Zuzka Opluštilová.

Poté, co přijela dívky na pár dnů navštívit bývalá vedoucí dívčího oddílu z let 1968 – 1970 Eva Šimerová, která si vysloužila přezdívku „Indiánská babička“, zavládla nádherná pohoda.

Táborovou hru, pokud mne paměť neklame, vyhrály Vydry.

Byl ve znamení velkého úbytku dětí, které s panickou hrůzou, že se na nich bude zase chtít, aby se chovali podle skautského zákona, či aby se naučily alespoň některé skautské znalosti a dovednosti, ne-li dokonce, aby šly občas na brigádu, ze střediska raději odešly.

Neodcházely ale jen děti. Po našem druhém táboře (znovu na Krokodýlí řece) a mezidružinových skautských hrách okresu v září tohoto roku, ve kterých všechny zúčastněné chlapecké hlídky porazily prachatické Vydry, odešli z různých důvodů téměř všichni vedoucí.

Původní počet družin se zcvrknul na čtyři: Veverky, Vydry (rádkyně Blanda zvaná Šikulka), Kondory (rádce Tomi), a Lišáky (rádce Grizzly).
Přišli jsme o klubovny na Lázních a později i na letňáku. Na mezistřediskových hrách na Jedlovce nás bylo jak do mariáše.

Když už to se střediskem vypadalo náramně bledě, podařilo se Blandě nalákat mezi nás Medvěda, který se od této chvíle začal s vervou věnovat chlapeckým družinám.

Na střediskové vánoční dostaly děti mimo dárků ještě 1. číslo našeho vlastního časopisu, ve kterém se kromě jiného dočetli, že je v roce 1992 čeká velká prospektorská hra „Zlatá horečka“.

Činnost v roce 1992 propukla velmi časně. Hned 2. ledna tedy ještě o zimních prázdninách, jsme vyrazili do nevlídných končin sibiřských, kde jsme od pátku do neděle obývali stavbu s honosným názvem „Zámeček“.
Ještě večer prvního dne, dorazil kamelot, od kterého jsme se dozvěděli, že na Klondike (nějak tak se to určitě píše) bylo nalezeno zlato. Při tomto sdělení jsme ani my nezůstali chladní a jali se o překot získávat dolárky tolik potřebné ke koupi materiálu a potravin, s nimiž pak vyrazíme za zlatem.

Nejméně 40 stupňů „zlaté“ horečky nás provázelo celý půlrok.
O víkendu 2.-3. února jsme byli na výpravě v Třeboni a protože nám výrazně vybuchlo ubytování, obsadili jsme byt našeho kamaráda Kadlíka. V sobotu jsme se byli podívat na Kanclíři, tábořišti třeboňských skautů a v neděli jsme ve sportovní hale hájili, ale neuhájili čest Prachatic ve fotbalovém klání.

O jarních prázdninách jsme byli pět dnů v Zátoni, kde to ale vůbec jako na jaře nevypadalo.

V květnu jsme přijali pozvání německých skautů do Freyugu. A o prázdninách nás čekal „Tábor ve zlatém údolí“
Na podzim jsme pořádali Skautské hry v Zátoni,následovala výprava na Lipku, na Osuli a rok jsme zakončili výpravou opět do Zátoně. Na samotný závěr roku jsme v dívčí klubovně uspořádali střediskovou vánoční.