Skautské středisko
Zlatá stezka Prachatice

Výprava na ledovou planetu (25.-27.2.2011)

Výprava na ledovou planetu (25.-27.2.2011)

Výprava Orinu na Libínské Sedlo.

Když rtuť teploměru v pátek ráno klesla pod -10 stupňů, zdálo se, že nás čeká skutečně mrazivý víkend. Ani to nás však neodradilo a v pět hodin odpoledne jsme se sešli na autobusovém nádraží ve složení (v abecedním pořadí): Divočák, Fénix, Honzík, Pavouk, Přísavka, Skipi a Smíšek, za velení pak Danka a Niki, Ble coby zásobovač se přesouvala po vlastní ose.

Autobus nás vyvezl do kopečka na Libínské sedlo, odkud jsme se už museli k chatě přesunout s pomocí vlastních nožiček. Na chatě už nás čekal Fénix, kterého dovezl až na místo děda, a Ble. Oba se už nějakou dobu pokoušeli o zvýšení teploty uvnitř chaty alespoň na takovou úroveň, abychom nemuseli celý víkend strávit v bundách a oteplovácích. I přes původní pesimistické odhady byla tato snaha během asi dvou hodin korunována úspěchem.

Večer vyplnila hra, kterou připravil Skipi a také Niki vyprávěním o geocashingu, které jsme plánovali využít hned další den. Večerku v půl desáté si hoši vyložili jako začátek volné zábavy, ale po důrazném upozornění, že to nebyl nejvhodnější nápad, se také uložili ke spánku a do rána už nás nic nerušilo.

Ráno bylo opět velmi chladné, ale přesto jsme si neodpustili ranní hygienu v (ne)příjemně ledové vodě a optimismus do žil nám vlévalo i sluníčko prosvítající srkz vrcholky stromů. Hlavním plánem dne byl výstup na Libín s hledáním keší, na který jsem se posílili toasťákem s Nutelou. Niki nám ještě pustil instruktážní film o tom, jak že ten geocashing funguje a pak už jsme vyrazili na cestu.

Rozhodli jsme se nevyužít značených turistických tras, ale zkusit cestu přímo do kopce. Po přechodných potížích se správným zorientováním mapy se nám podařilo odhalit správný směr (přímo na východ) a vyrazit.

Netrvalo dlouho a dorazili jsme k odpočívadlu na modré turistické značce, poblíž kterého měla být schovaná první keš. I vrhli jsme se k prohledávání porostu, ovšem i přes nasazení zdraví a suchých spodků (bylo dost sněhu) naše snaha k ničemu nevedla. Když už jsme se téměř vzdávali naděje, dala si konečně naše jediná GPSka říct a konečně ukázala správný směr, který nám zároveň potvrdil i náhodně kolemjdoucí "kačer". Díky tomu jsme se přesvědčili, že na techniku se nemůžeme 100% spoléhat a ani mapa se zakreslenými keškami, že není úplně nejpřesnější. Nic z toho nám ovšem nemohlo zkazit radost z prvního objeveného pokladu. Od té chvíle už jsme se stali téměř profesionálními kačery a hledání dalších kešek nám, hlavně díky umoudření GPSky a také tomu, že ve sněhu mohli předchozí hledači jen těžko zamést všechny stopy, nedělalo větší problémy, snad kromě toho, že bylo nutné vynaložit větší fyzické úsilí ke zdolání skal a skalek. V krátké době jsme objevili všechny 3 keše, které byly poblíž, a poté jsme se vrátili zpět na modrou značku a vyrazili jsme směr Libín. Chvílemi se už zdálo, že nás brodění sněhem a lezení po skalách příliš vyčerpalo, ale nakonec jsme vrcholu Libína všichni dosáhli. První co následovalo, byla občerstvovací pauza a po krajících chleba s paštikou případně s máslem se rychle zaprášilo. Tato vydatná svačinka nám opět vlila nové síly do žil a tak jsme se jali zdolat i schody vedoucí na rozhlednu. I přes jasnou oblohu byl obzor zahalený oparem, ale i tak se nám naskytl pěkný výhled.

Cestou nazpět do chaty jsme nejprve s využitím dosud neobjevených hornických sklonů Skipiho a Pavouka objevili i poslední plánovanou keš a tentokrát nám velkou odměnou za celodenní snažení byl i geocoin.

Pak už nás čekala až na vyjímky pouze příjemná procházka směrem z kopce. Přísavka s Johankou pro přesun využily boby, které s vypětím všech sil členové výpravy nejprve dovlekli na Libín. Kolem třetí hodiny odpoledne už jsme opět otevírali dveře do chaty, kde bohužel během naší nepřítomnosti teplota opět znatelně poklesla, takže jsme se rychle převlékli do suchého oblečení a kdo chtěl, mohl se na chvilku zavrtat do spacáku a využít k odpočinku čas, kdy se připravoval pozdní oběd. K tomu byly těstoviny se sýrovou omáčkou a po nezbytné siestě jsme se začali chystat na večer. Za světla svíček a s hvězdami nad hlavou složili Fénix, Pavouk a Divočák skautský slib. Po této slavnostní chvilce jsme se jali obdivovat hvězdné nebe, kterému vládl Orion, ale protože večer byl také hodně mrazivý, brzy jsme se odebrali zpět do teplíčka, kde jsme povečeřeli a zahráli vědomostní hru. Ukázalo se, že program dne všechny dostatečně unavil a tak se tentokrát usínání obešlo bez rušivých příhod.
Nedělní ráno nás sice nepřivítalo sluníčkem, ale ani to nám nemohlo zkazit dobrou náladu. Hlavním úkolem dne bylo uvézt chaloupku do původního stavu, tedy nejen uklidit, ale také naštípat a nanosit dříví, které jsme v touze po teple spálili v kamnech. Vzhledem k velikosti jediné dostupné sekery se štípání ujal Fénix a všichni zbylí kluci pomáhali s nošením, zatímco holky se věnovaly nádobí a zametání.
Abychom ale celý den jen nepracovali, měla Danka připravený testík o tom, jak se chovat v kritických situacích. Podle výsledku se dá soudit, že bychom mohli obstát. K obědu byla gulášovka a sekaná s brambory, čehož jsme se tak přejedli, že jsme se minimálně hodinu nemohli hnout. Na autobus jsme chtěli vyrazit po třetí hodině a zbývající čas jsme věnovali závodům na bobech, když někteří odvážlivci jezdili a hlavně brzdili téměř s nasazením života. Ale vše dobře dopadlo a tak jsme nakonec mohli naložit bagáž do aut a sami se jen nalehko vypravili zpět do Libínského Sedla, kde jsme si čekání zkrátili krátkými hříčkami, a pak už nás autobus spolehlivě dovezl do Prachatic, kde si nás vyzvedli rodičové.

 

P.S.: Pokud máte pocit, že vám některé použité výrazy nic neříkají nebo nedávají smysl, zkuste vygooglit geocashing

Copyright (c) 2007-2015 Junák, středisko Zlatá stezka Prachatice, z.s.
Design: Bytegang.com Realizace: Euro Grid Support Center s.r.o.