Skautské středisko
Zlatá stezka Prachatice

Výprava na Boubín (28.-29.10.2011)

Výprava na Boubín (28.-29.10.2011)

Podzimní prázdniny na Boubíně.

První den - pátek

Co se dělo první den výpravy si můžete přečíst v podání jednotlivých účastníků, tak jak to zapsali ještě plni dojmů druhý den dopoledne.

 Ilča

Dne 28.10. v 8:15 začala skautská výprava na Boubín. Sraz byl u vlakového nádraží. Naložili jsme věci do auta a jeli jsme vlakem do Volar. Když jsme dojeli do Volar, vyrazili jsme na náměstí.

 Šli jsme ke kostelu sv. Kateřiny, kde jsme hledali kešky. Nebyli jsme ale sami. Nějací lidé také hledali kešku, tak po dlouhém hledání to vzdáme. Jeli jsme dál...až do Kubovy Huti, kde jsme vystoupili a šli jsme pěšky na Boubín. Je to kolem 5km. Cesta byla dlouhá a na Boubín jsme dorazili ve 14:00. Tam jsme si dali pauzu a šli jsme na rozhlednu, která měřila 21 metrů. Bylo to dost vysoko. Ale za ten výstup to stálo. Ten výhled byl krásnej! Viděli jsme i Alpy. Když jsme sešli z rozhledny, začli jsme hledat kešku.
 
Ještě jsem se nezmínila, že jsme keškám říkali cihly. V kešce bylo docela dost věcí. Vzali jsme si Travel Bug a dali jsme do cihly náramek. Pomalou chůzí jsme pokračovali v cestě na chatu.
Než jsme došli na chatu, objevili jsme místo, kde bylo hrozně moc kamenných soch. Samozřejmě, že jsme si jich pár postavili, pár opravili a taky pár rozbořili. A nejvyšší věž byla vyšší jak já.

Pomalu a jistě jsme dorazili do chaty. V chatě začal Adam a Dana vařit špagety. Já jsem vařila čaj. Jídlo se vydařilo. Hráli jsme hry a já s Kubou jsme k večeři namazali chleby s nastrouhaným sýrem. Poté jsme hráli hry a šli jsme spát.

 Natálka

Včera (psáno 29.10.) jsme zažili kočku, která měla jen jedno oko. Taky jsme jeli vlakem a pak jsme šli 4,5km na boubínskou rozhlednu. Tam jsme našli kešku, v ní jsme si vzali Travel Bug a dali jsme tam náramek. Z rozhledny jsme viděli Alpy, jinak samou mlhu. A pak jsme šli na chatu. K obědu jsme měli špagety a k večeři chleba s máslem a sýrem.

 

Pavouk

Dne 28.10. jsme vyjeli v 8:15 vlakem do Volar. Když jsme tam přijeli, tak jsme šli hledat cihlu, pak jsme udělali menší zastávku v Coopu. Pak jsme jeli na Kubovu Huť. Pak jsme šli na Boububín. Když jsme tam došli, tak jsme se šli kouknout na rozhlednu. Sešli jsme dolů na chatu, dali si oběd, zahráli hru a v 22:30 jsme šli spát.

 Skipi

Ráno v 8:15 byl sraz na hl. vlakovém nádraží. V 8:31 vlak vyjel. Vlaďka vzala naše největší batohy svým autem, a proto s námi nejela. Niki proto dostala tu úlohu, aby nás doprovázela na cestě vlakem. Abychom mohli nastoupit na Kubovo Huti, tak jsme museli stavět ve Volarech. Tam jsme šli s Niki hledat kešku. Měla být někde kolem kostela sv. Kateřiny. Bylo nás na to šest a s Niki sedm. Kešku jsme nemohli najít a tak jsme se vydali zpět k vlaku. Cestou jsme se stavěli na delší nákup v Coopu. Na nádraží jsme si zahráli nějaké hry. Niki měla výborné nápady. Všichni se zúčastnili. Což byli: Naty, Ilča, Pavouk, Brigáda (Kuky), Smíšek a Skipi. Ukončili jsme to detektivkou a pospíchali na vlak. Niki vstoupila v Lenoře, aby stihla vlak nazpět. Do Zátoně jsme jeli bez dozoru, ale v Zátoni nastoupila Vlaďka.

V Kubově Huti jsme se vydali an Boubínskou rozhlednu. Cesta byla dlouhá 4,5km a stoupala do kopce. Všude byla mlha a cesta nebyla pomalu vidět. Jednou za čas jsme potkali nějakého člověka. Když jsme byli už blízko, tak mlha ustala a otevřela se nám cesta po schodech až na vrch. U rozhledny jsme se začali bavit německy a stoupali nahoru. Otevřel se nádherný pohled do okolí a pod námi byly mraky a viděli jsme Alpy.
Cestou k chatě jsme si kousek od rozhledny našli kešku a vyměnili TB za Vlaďky náramek. Pak jsme postupovali dál lesní cestou a po chvíli se nám ukázala krása přírody. Každý, kdo prošel, tam postavil kamennou věžičku. Byla to nádhera a my se hned přidali ke stavění. Vlaďka nás musela téměř „odtrhnout". Když jsme se dostali k chatce, všichni křičeli úžasem. Hlavně Kuky. Vevnitř jsme se ubydleli a Skipi s Kuky uvařili oběd. Po večeři jsme hráli hry. Předvedla se opět Kuky, a pak jsme se umyli a šli spát (jen někteří). 

Smíšek

Včera 28.10. jsme v 8:15 vyjeli vlakem z hlavního nástupiště v PT do Volar. Tam jsme se zdrželi 80 min. Hledali jsme kešku (cihlu). Bohužel jsme nenašli. Pak jsme jeli do Kubovo Hutě a přistoupila si k nám Ble. Potom jsme šli na Boubínskou rozhlednu. A zase jsme hledali kešku a tu už jsme našli. Zase jsme šli do chaty a cestou tam byly věže z kamenů a také jsme přispěli. Nakonec jsme tedy dorazili do chaty. Tam jsme hráli plno her.

 

Kuky

Dne 28.10. jsme jeli na boubínský zámeček. V 8:31 h jsme odjížděli z PT. Ve Volarech jsme měli 80 minut času a toho jsme využili pro hledání kešky, ale nenašli. :-( Tak jsme šli do Coopu a tam jsem si koupila brambůrky, který mi snědl šplhoun. A pak jsme šli na vlakáč, pak jsme vystoupili v Kubově Huti a tam jsme vyrazili na boubínskou rozhlednu. Tam bylo slunečno a teplo, a pak konečně jsme u chaty a pak hurá na hry a spát.

 Druhý den - sobota (zapsala Ble)

V sobotu ráno jsme vstávali časně, přestože jsem k tomu nikoho nenutila. Holky vstaly prý už v šest, zatopily v krbu a kamnech, uvařily čaj a připravily rohlíky k snídani. Ty byly ale připravené na svačinu, a tak musely ještě udělat výměnu a nakrájet záviny. Snídaně tedy byla hotova, ale my jsme nejprve vyběhli ven z chaty portáhnout svá přeleželá těla rozcvičkou. Venku nás vítalo skrz stromy prosvítající sluníčko a vůbec nebyla zima. 

Po snídani a ranní hygieně jsme nejprve uklidili své ubikace a pak jsme se vrhli na psaní kronikového zápisu z předchozího dne. Výsledek tohoto snažení si můžete přečíst výše. Taky jsme zahráli pár drobných hříček, ale před desátou už Ilča musela začít vařit polévku, abychom se stihli ještě před odchodem posilnit něčím teplým do žaludku. Polévka byla vynikající a plavalo v ní spousta nudlí, všichni jsme se nadlábli, vědouc, že se nám energie bude v blížícím se závodě hodit.

Velké batohy jsme nechali na místě a s těmi malými, naplněnými vydatnou sváčou jsme vyrazili po zelené značce směrem k Boubínskému pralesu a jezírku. Stále ještě nám nad hlavou svítilo sluníčko a navíc se šlo pořád jen po rovině nebo z kopce, takže cesta rychle ubíhala. Na Amortovku, místo srazu účastníků Běhu za Basumským dortem, jsme dorazili ve 12:01, tedy s minimálním zpožděním, ale protože Medvěd už přítomné seznamoval s průběhem závodu, zařadili jsme se mezi ostatní. Také tam na nás už čekala Danka, která přijela s Medvědem a vlčaty z Prachatic.

Zhruba po čtvrt hodině Medvědova výkladu a seznamování s ostatními startujícími jsme konečně zjistili, který že to kopec máme vyběhnout, a pravda je, že toto zjištění nás lehce zděsilo. Na přiložených fotkách si můžete všimnout, že to byl opravdu krpál. 

Jako první vyběhla Robka s Civilem, kteří pak měli za úkol nahoře měřit čas a dokumentovat dění. Dále startovali vždy zástupci z jednoho oddílu po dvojicích, trojicích a vyjímečně i čtveřicích. Prvním oddílem byli prachatičtí Soumaři, kteří měli o to těžší situaci, že museli zvolit nejvhodnější cestu a z jejich postupu pak již čerpali všichni ostatní. Pak už to šlo pod vedením zkušeného startéra ráz na ráz. Rolničky z Vimperka, jejich skautští kolegové a následně náš oddíl. První jsem běžela já v dobré víře, že pak další běžce vyfotím od cíle a budou mít pěknou památeční fotku. Už NIKDY! bych takovou hloupost neudělala. Po první třetině trati byly vyčerpány už i rezervy a jak jsem se doplazila do cíle vůbec netuším. Sama sebe jsem tedy samozřejmě nevyfotila, ale z přiložených fotek si můžete udělat představu, jak člověk, který se dožil toho, aby dorazil do cíle, vypadal. 

Každopádně všichni členové oddílu, kteří se této akce zúčastnili, se šťastně vyhrabali až na vrchol průseku a po několikaminutovém vydýchávání se už jsme mohli (s jistou mírou škodolibosti) sledovat další startující.

Po nás ještě startovala vlčata z Vimperka a naši Tygříci a jako poslední pořádající oddíl Boubín. Absolutním vrcholem závodu byl potom start poslední dvojice ve složení Medvěd a Grizly, přičemž Medvěd se za našeho aktivního a trvalého povzbuzování vyšplhal nahoru v téměř rekordním čase. 

Ještě musím upozornit, že rekord trati je údajně kolem 40 vteřin. Troufám si tvrdit, že to mohla zaběhnout leda tak motorová myš. Nejlepší čas tohoto (27.) ročníku byl kolem 1:30.

Na slavnostní vyhlášení výsledků už bohužel naše skvadra nemohla čekat, protože by nám ujel vláček do Volar a tak jsme se volným krokem vydali k vlakové zastávce Zátoň. Kousek od ní jsme po delším hledání objevili poslední kešku tohoto víkendu a do ojdezdu vlaku už nám zbyl pouze čas na zalogování. Pana průvodčího jsme znali už z pátku a stejně jako předchozí den se stále usmíval.

Já jsem udělala dětem pá pá, nechala jsem je pod dohledem Danky a vyrazila jsem zpět na vyhlášení výsledků závodu. Nakonec naše výsledky i přes premiérovou účast a absolutní nepřipravenost na to, co nás čeká, byly překvapivě dobré. Nejlépe si vedla Smíšek, která ve světluškovské kategorii obsadila 2. místo s těsnou 2 vteřinovou ztrátou na vítězku a to je s přihlédnutím na její zdravotní indispozici (naříznutý palec na noze) skvělý výsledek. Natálka se také snažila a skončila mezi 12 světluškami osmá. V kategorii skautek pak Danča obsadila 3. a Ilča 6. místo, v kategorii skautů se blýskl čtvrtým místem Pavouk, který za sebou nechal taková velká jména jako Marťas a Šindy, se kterými ve stejném čase na pátém místě skončil Skipi. Poslední kategorie, ve které jsme měli zastoupení asi radši neměla označení, ale já sama jsem snad svým třetím místem neudělala Orinu ostudu. Těsně (asi jen minutu ;-)) přede mnou skončil na druhém místě Medvěd.

Jediné, co nás může mrzet, je, že jsme nemohli zůstat až do konce a také ochotnat společnou cenu pro vítěze jednotlivých kategorií, o kterou se oni rádi rozdělili se všemi účastníky závodu.

Pak už jsme bleskově se svým vozem vyrazila k chatě, naložila batohy, naposledy zkontrolovala, že je vše v pořádku, a odstartovala směr vlakové nádraží, kam jsem dorazila téměř současně s vláčkem, který přivezl zbytek naší slavné výpravy.

Copyright (c) 2007-2015 Junák, středisko Zlatá stezka Prachatice, z.s.
Design: Bytegang.com Realizace: Euro Grid Support Center s.r.o.