Skautské středisko
Zlatá stezka Prachatice

Výlet na Stožeckou kapli (28.9.2011)

Výlet na Stožeckou kapli (28.9.2011)

Výlet oddílu Orin ke Stožecké kapli.

Rozhodli jsme se využít volna v den státního svátku a krásného babího léta, abychom poznali další kout Šumavy. Před půl devátou jsme se sešli na nástupišti prachatického vlakové nádraží, po jistých problémech jsme zakoupili jízdenku do Stožce a přesně v 8:31 odfrčeli směr Volary v sestavě Delfínek, Smíšek, Skipi, Divočák, Oetker, Prďa, Brigáda, Honza a Ble. Cestou do Stožce jsme si napsali několik otázek, na které jsme během našeho dnešního putování měli získat odpovědi (např. Kolik metrů nad mořem leží obec Stožec), jinak jsme trávili čas povídáním a pojídáním připravených svačin.

I přes naše původní očekávání byla ve Stožci stejně jako v Prachaticích hustá mlha, která bránila slunečním paprskům, aby nás zahřály a proto jsme raději vyrazili vpřed. Přímo ve Stožci jsme chvilku váhali, kterým směrem se vydat, ale nakonec jsme si zvolili žlutou turistickou značku. Cestu jsme si zpestřili hrou Káně letí, přičemž některé myši se schovávaly opravdu obratně, některé vypadaly, že se dravci raději vzdají samy bez mučení.

Ač na Šumavě a v I. zóně NP, nečekala nás po většinu trasy kopcovitá cesta, a tak jsme brzy dorazili k odbočce pod Stožeckou kaplí. Na zdejším odpočívadle jsme opět vytáhli drobné svačinky, abychom měli dost síly na následující výstup a pak už jsme odhodlaně vyrazili do kopce. Nebudu vás napínat, přežili to všichni. U kaple se strhla přímo fotografická mánie. Všichni vytáhli mobily a fotili kapli ze všech možných úhlů.

A protože už bylo poledne, rozhodli jsme se k delšímu odpočinku spojenému s obědem. Když nad tím zpětně přemýšlím, zád se, jakobychom po celou cestu jenom jedli, ale to skutečně není pravda. Po vydatném energetickém přísunu jsme vyšplhali na Stožeckou skálu, kde jsme objevili skalní kešku a provedli klasickou výměnu užitečných věcí. V tu dobu se již mlha přece jen začala protrhávat, díky čemuž se nám naskytl prima výhled do údolí směrem ke Stožci a Třístoličníku.

Zpáteční cesta na rozcestí po kamenech z kopce dolů se zdála snad ještě horší než původní stoupání, ale nakonec jsme i tu zvládli a pokračovali tentokrát po modré směrem na Černý Kříž. Po cestě jsme narazili na létajícího pavouka, který je zachycen ve fotogalerii.

Na mostě přes Studenou Vltavu jsme se na chvilku zastavili a pocachtali se v řece, která však dostála svému jménu. Pak jsme šli dále po cyklostezce, která byla díky pěknému počasí plná cyklistů a kolečkobruslařů, jimž jsme se statečně uhýbali.

Do Černého Kříže jsme dorazili půl hodiny před odjezdem vlaku a tak jsme ještě honem vyrazili vyhledat nedalekou kešku, kterou jsme bez problémů objevili, ač nám nejdříve okolí narušoval nezvaný cyklista. Odlov se nám ale podařil beze svědků.

Na zpáteční cestě vlakem jsme si ještě zahráli jednu matematickou hru, která tedy nedopadla právě valně, a potom hru na paměť, kterou doporučil Honzík a ve které byli světlušky a vlčata překvapivě mnohem zdatnější než skauti. Nakonec jsme ještě ocenili vítěze dne, kterým se stala Smíšek, neboť nejen prokázala skvělé schopnosti při vyhledávání úkrytu před kánětem, ale navíc správně zodpověděla i většinu otázek uložených na cestě z Prachatic.

Skipi a Smíšek vystoupili z vlaku na Lázních, my ostatní jsme se pak, částečně pod dohledem rodičů, rozprchli z vlakového nádraží.

Copyright (c) 2007-2015 Junák, středisko Zlatá stezka Prachatice, z.s.
Design: Bytegang.com Realizace: Euro Grid Support Center s.r.o.