Tradiční výprava na tábořiště, rozdílné cesty pro velké a malé skauty.
Zatímco velcí vyrazili už kolem půl deváté vlakem, vlčata, světlušky a benjamínci měli sraz v 10 hodin na Libínském Sedle. Z plánovaných 10-12 účastníků nás nakonec bylo ke dvacítce a o to veseleji nám bylo. Udávat směr se rozhodl Karvy, což málem vedlo k naší cestě až na vrchol Libína, ale naštěstí byl včas usměrněn a dále už byla cesta bez problémů.
Všichni byli zřejmě natěšení, protože šlapali, seč jim síly stačily, a kromě krátké zastávky u ohrady s prasátky jsme bez přestávky během půl hodinky dorazili na tábořiště. Velcí už tam byli a Civil běhal po okolí a sháněl dříví na podpal, přičemž už předem propadal trudnomyslnosti a přemýšlel, jestli je v našich silách oheň v těchto podmínkách rozdělat.
Rozhodli jsme se ho podpořit a vrhli jsme se na sbírání chrastí. Když se nám zdálo, že jsme dostatečně připraveni, svěřili jsme rozdělání ohně Želvovi. Ble mu věřila natolik, že se chtěla vsadit, že oheň rozdělá na první zápalku. Naštěstí se nikdo vsadit nestihl, než Želva při prvním škrtnutí sirku zlomil. Ale už na třetí sirku chrastí hezky vzplálo. Bohužel se Želva už méně osvědčil při udržování ohně a za značné pomoci Termita oheň během pár minut zadusili.
Chybami se člověk učí a tak druhý pokus, byť také na třetí sirku, už byl úspěšný a oheň se rozhořel, čehož jsme využili k opečení všemožných pochutin. Pak jsme ozdobili vánoční stromeček pro zvířátka a protože už nás ze sněhu dost zábly nohy, zahráli jsme si Eskymáckou honičku, čímž jsme zase rozproudili krevní oběh. Pak byl čas na předání dárků kamarádům a pomalu jsme museli vyrazit zpět z Prachaticím.
Cesta na Libínské Sedlo utekla stejně rychle jako dopoledne. Tam jsme si dali krátkou občerstvovací pauzu spojenou s dalším válením ve sněhových haldách a pokračovali jsme směrem k tankovce. Na přání Terezky jsme ještě jednou v kopci udělali svačinovou přestávku, což všichni ocenili, a protože vybrala skvělé místo, mohli jsme si zároveň prohlídnout i dřevěné sochy v okolí odpočívadla. U obůrky jsme se pak krátce pokochali pohledem na jeleny a muflony.
Zdálo se, že blízkost Prachatic má na nás pozitivní vliv a tempo chůze se i přes to, že nás čekal poslední kopeček dnešního dne, zrychlilo. Pak už zbýval jen poslední nebezpečný úsek po úzké stezce pokryté mokrým listím a vylezli jsme z lesa u internátu přibližně 10 minut před plánovaným koncem akce. Během chvíle se tak pro nás začali sjíždět rodiče, ale ještě jsme se stihli rozloučit bouřlivým společným „Ahojky!“.
Pro benjamínky, vlčata a světlušky:
Sraz: v 10:00 na Libínském Sedle u kostela sv. Anny
Návrat: v 15:30 k Domovu mládeže na Zlaté stezce
S sebou: vhodné oblečení a boty do přírody podle počasí, skautský šátek + turbánek (kdo má), uzlovačku, KPZ, svačinu (bude oheň na opečení), pití nejlépe teplé v termosce, něco na zub pro zvířátka (mrkev, oříšky, jablíčka, kaštany apod.), dárek pro kamaráda, trochu vánočního cukroví na ochutnání
Trasa: necelých 8km, žádný velký kopec, pokud bude sníh, bude to náročnější
Pro skauty a skautky:
Sraz: v 8:15 na vlakovém nádraží (odjezd 8:25 směr Volary)
Návrat: v 15:30 k Domovu mládeže na Zlaté stezce
S sebou: vhodné oblečení a boty do přírody podle počasí, skautský šátek + turbánek (kdo má), uzlovačku, KPZ, svačinu (bude oheň na opečení), pití nejlépe teplé v termosce, něco na zub pro zvířátka (mrkev, oříšky, jablíčka, kaštany apod.), dárek pro kamaráda, trochu vánočního cukroví na ochutnání, 16,- na vlak
Trasa: necelých 10 km kopcovitým terénem
